Její rytmus dýchá jako pulz přírody, opakování se stává zpěvem beze slov. Připomíná vizuální báseň, kterou nelze přečíst očima, pouze srdcem. V její přítomnosti se hranice mezi skutečností a snem rozplývají – jako by vše konečné našlo své místo v neviditelném řádu existence.