Surový, rytmický povrch evokuje propojení se zemí – s její strukturou, drsností a silou.
Vyvolává autoritu. Je to neuhlazená krása připomínající čerstvě poorané pole – vyváženost pocitu bezpečí a vnitřní síly. Její přítomnost nesvazuje, ale naopak, dovoluje zakořenit.