Důvod pro použití novější metody – drenážního betonu – netkví pouze ve vyšší únosnosti konstrukce. Nezanedbatelnou roli hraje také schopnost reagovat na současné klimatické výzvy. Každá nová příjezdová cesta, terasa nebo parkovací stání představuje totiž další nepropustnou plochu, která omezuje přirozené vsakování dešťové vody. Ve městech i obcích se tak postupně zvyšuje objem vody odváděné do kanalizace a současně klesá množství vody, které zůstává v krajině. To je celkem pádný důvod proč nachází drenážní beton své uplatnění.

Zkušenosti z praxe ukazují, že nejčastějším problémem klasických dlažeb nejsou samotné dlažební prvky, ale podkladní vrstvy. I kvalitně zhutněné kamenivo podléhá v průběhu času deformacím způsobeným dopravním zatížením, změnami vlhkosti nebo mrazovými cykly. Výsledkem bývají nerovnosti povrchu, rozevřené spáry nebo lokální propady, které se nejčastěji objevují v pojezdových trasách automobilů. Drenážní beton funguje odlišně. Vytváří souvislou podkladní vrstvu s výrazně vyšší tuhostí, která rovnoměrně rozkládá zatížení do podloží. Jestliže se u klasické skladby přenášejí síly od bodového zatížení z kola přes vrstvu kameniva, které si může sesedat, betonová deska pracuje jako kompaktní celek. Tím se snižuje riziko sedání konstrukce a prodlužuje životnost celé zpevněné plochy. To je důvod, proč se drenážní beton začal používat v konstrukcích příjezdových cest a parkovacích stání nejen rodinných domů.

Princip drenážního betonu je založen na využití převážně hrubšího kameniva a minimálního množství dalších jemných částic. Receptura vytvoří otevřenou pórovitou strukturu, která umožní průchod vody skrz celou vrstvu. Na rozdíl od běžných betonů, jejichž cílem je dosažení co největší hutnosti a nepropustnosti, je u drenážního betonu naopak žádoucí, aby struktura vytvořila soustavu propojených pórů. Srážková voda proto nezůstává na povrchu, ale prostupuje konstrukcí směrem do podkladních vrstev a následně do podloží. Výsledkem je výrazné omezení povrchového odtoku. Voda tak není bezprostředně odváděna kanalizací, ale vrací se zpět do přirozeného koloběhu, což je důležité zejména v době, kdy se stále častěji střídají období dlouhodobého sucha s intenzivními přívalovými srážkami. Takovým materiálem je 9320 BETON DRENÁŽNÍ, který je zatížitelný vahou až nákladních automobilů v závislosti na tloušťce vrstvy s pevností v tlaku (po 28 dnech) 15 N/mm².

Požadavek na zadržování srážkové vody v místě dopadu se postupně stává běžnou součástí projektů. Mnoho obcí i měst dnes při přípravě nových staveb preferuje řešení, která nezvyšují zatížení kanalizační sítě a podporují přirozený vodní režim území. Drenážní beton umožňuje tyto požadavky splnit. V kombinaci s vhodně navrženými podkladními vrstvami může konstrukce fungovat nejen jako nosný systém, ale zároveň jako prvek vsakování nebo krátkodobé retence vody. Investor získá s drenážním betonem stabilní konstrukci s dlouhou životností a současně přispívá ke zlepšení hospodaření s dešťovou vodou na vlastním pozemku.

O funkčnosti zmíněného řešení však rozhoduje celá skladba konstrukce a její správný návrh. Zásadní význam má propustnost podkladních vrstev, geologické podmínky pozemku i schopnost podloží přijímat vsakovanou vodu. Pokud se například pod drenážní vrstvou nachází nepropustné jílovité podloží bez možnosti odvodu vody, nelze očekávat plné využití drenážního efektu. Návrh proto musí vždy vycházet z konkrétních podmínek stavby a v některých případech počítat s doplněním drenážních nebo retenčních prvků.