Jednou z nejzávažnějších příčin jsou takzvané statické praskliny, které souvisejí se samotnou konstrukcí domu nebo vlastnostmi základů. Často vznikají v důsledku sesedání stavby, tedy postupného pohybu konstrukce v čase.

V takových případech bývá oprava náročná a zpravidla vyžaduje odborné posouzení statikem, který určí přesnou příčinu i vhodný způsob nápravy. Náklady na sanaci mohou být značné a někdy se ukáže, že problém spočívá přímo v konstrukčním řešení objektu.

Ne všechny trhliny ale znamenají poruchu. Některé vznikají zcela přirozeně během zrání omítky. U podkladních (jádrových) vrstev jde o běžný jev způsobený vnitřním pnutím materiálu, které se objevuje při vysychání a tvrdnutí. Tento proces je fyzikálně nevyhnutelný a týká se každé omítky.

Pokud se drobné trhliny objeví, obvykle se překryjí další vrstvou — například štukovou nebo finální omítkou. U správně provedené vícevrstvé skladby se pak na povrchu zpravidla již neprojeví.

Velmi častou příčinou poruch je také nevhodné načasování prací.

Omítky by se neměly aplikovat:

• za deště nebo vysoké vlhkosti
• při extrémním slunečním záření
• při příliš nízkých či vysokých teplotách

Nevhodné podmínky mohou způsobit nerovnoměrné vysychání materiálu, což vede k napětí v povrchové vrstvě a následně k tvorbě trhlin.

Správně provedená skladba vrstev, dodržení technologických přestávek a vhodné klimatické podmínky jsou klíčem k dlouhodobě stabilní fasádě bez poruch.

Prevence je vždy jednodušší než oprava. Riziko vzniku trhlin lze výrazně snížit:

• kvalitní přípravou podkladu
• správnou skladbou vrstev
• dodržením technologických postupů
• volbou vhodných materiálů
• použitím finální vrstvy s vyšší odolností vůči namáhání

Právě poslední bod hraje stále větší roli.  Moderní finální omítky jsou vyvíjeny tak, aby lépe reagovaly na drobné pohyby podkladu a dlouhodobé zatížení.

Například omítky s výztužnými vlákny, jako je 2727 ACTIVCEM, jsou navrženy pro vyšší pevnost povrchu a pomáhají omezovat vznik trhlin v namáhaných plochách.