Začněme kontrolou zdánlivě obyčejných detailů. Chodníky a okolní plochy musí být vyspádované směrem od budovy, dešťová voda bezpečně odvedena a okapy, svody, parapety i oplechování musí skutečně plnit svou funkci. Riziková bývají dodatečně upravená místa, například plech zaomítaný přímo do fasády! Na styku rozdílných materiálů může vzniknout trhlina, kterou voda pronikne do omítkového souvrství.

Bezpečnější řešení představují vhodné ukončovací profily a správně provedené oplechování. Staré stavby si přitom často uměly s vodou poradit překvapivě dobře. Římsy, šambrány, kamenné sokly nebo chrliče nebyly pouze dekorací. Jejich úkolem bylo odvést vodu co nejdále od fasády. Při rekonstrukci proto není dobré tyto prvky bez rozmyslu odstraňovat nebo měnit.

Sanační omítka dokáže pracovat s vlhkostí a solemi obsaženými ve zdivu, sama však nezastaví další vzlínání vody. Pokud to stav konstrukce umožňuje, musí být doplněna opatřením, které přísun vlhkosti omezí. Jednou z možností je dodatečná chemická injektáž. Injektážní krém 1990 AQUASTOP INJECT se aplikuje do řady vyvrtaných otvorů a ve zdivu vytvoří horizontální clonu proti vzlínající vlhkosti. Provedení nevyžaduje složité zařízení.

U dutého, členitého nebo smíšeného zdiva je však vždy nutné posoudit jeho skutečný stav a podle něj upravit pracovní postup. Jestliže příčinu vlhkosti odstranit nelze, může sanační omítka stav konstrukce výrazně zlepšit. Je třeba však počítat s tím, že při trvalém přísunu vody a solí nebude její životnost neomezená.

Velmi častou a opakující se chybou je dotažení sanační omítky až k chodníku nebo okolnímu terénu. Její spodní část je z logiky věci dlouhodobě zatěžována odstřikující a vzlínající vodou. V místě styku s terénem je proto vhodné vytvořit přibližně dvoucentimetrový odskok a sokl řešit samostatně.

Pro namáhanou soklovou část lze použít cementovou hydroizolační stěrku 1901 AQUASTOP, která omezuje pronikání kapalné vody do konstrukce. Současně je nutné správně vyřešit návaznost na sanační omítku a umožnit odvod vlhkosti v podobě vodní páry.

Viditelná mapa vždy neukazuje celý rozsah zavlhčení. Vlhkost i soli mohou být ve zdivu přítomny v podstatně větší míře. Starou omítku je proto důležité odstranit nejméně 70 až 80 cm nad viditelnou hranici poškození. Důvod je jasný – jestliže bychom novou sanační omítku ukončili přesně u horního okraje mokré mapy, vlhkost se s největší pravděpodobností projeví v přechodu mezi starou a novou vrstvou.

Výsledkem jsou pak nové výkvěty či odlupující se nátěr. A můžeme začít znova.