Kreativní fasáda a specifika kartáčované metody
Jednoduchý způsob, jak vytvořit osobitou fasádu plnou struktury a barevných odstínů
Kreativní fasády nabývají v dnešní době na velkém významu. Jsou v hledáčku architektů a investorů, kteří se chtějí odlišit, protože nechtějí být na společném seznamu majitelů monotónně zpracovaných domů, respektive jejich fasád. Každý touží svým způsobem vyjádřit osobitou identitu.

Kreativní fasády jsou samozřejmě dílem návrháře – architekta, ale lví podíl na finálním úspěchu má zpracovatel, tedy řemeslník. Velmi záleží na tom, jak moc je pečlivý, jak je kreativní, a také na tom, jak probíhá komunikace mezi ním a investorem. Je totiž zásadní ujasnit si všechny aspekty před vlastní realizací, aby následně nevznikl rozpor mezi tím, co si představoval majitel domu, a jakou vizi měl řemeslník. Pokud se zrovna nejedná o firmu, která se na realizaci takových fasád přímo specializuje, a tudíž má již obsáhlé zkušenosti, je dobré si například předem udělat zkoušku na ploše minimálně metr krát metr a vše si předem ukázat a odsouhlasit, včetně provedení napojení na ostatní konstrukce.

Při některých technikách je třeba myslet na řadu detailů, které mohou hrát velkou roli v celkovém dojmu z fasády. Například u fasády obecního úřadu v Novém Veselí, která byla prováděna kartáčovanou metodou s FLEXI ŠTUK S VLÁKNY. mohl být záměr takový, že při realizaci budou vidět jednotlivé tahy, čímž se zdůrazní, že vše je děláno ručně, anebo naopak. Ve druhém případě je dojem fasády odlišný, vše je provedeno jakoby strojově v rovných liniích (šikmo nebo svisle), na což je třeba používat latě, podle kterých se tahy budou usměrňovat. Velmi důležité je v tomto případě ujasnit si napojování tahů. Jsou-li prováděny kejvavým pohybem, nebudou vidět. Naopak při dodržování přímých a přesných linií budou patrné. 

Dalším rizikovým faktorem, který ovšem platí obecně pro každou kreativní fasádu, je kvalitně provedený podklad, zejména z pohledu rovinnosti. Bude-li podklad nerovný, nastanou logicky místa, kde bude naneseno větší množství materiálu, které následně způsobí, že se materiál bude „navalovat“ na zuby kartáče, což se samozřejmě projeví negativně. Zkusme se opět vrátit k fasádě do Nového Veselí. Je to fasáda, kde lze očekávat větší koncentraci lidí, protože se jedná o obecní úřad. Proto je třeba myslet na to, aby na fasádě nezůstaly ostré výčnělky. Jednak by mohlo dojít k jejich odloupnutí, ale také k poškození oblečení někoho, kdo by se o fasádu nevědomky otřel. Z toho vyplývá, že je dobré povrch takové fasády například gletovat, nebo povrch zahladit. Následně povrch opatřit ji lazurovacím nátěrem, který zlepší jeho odolnost a barevně zvýrazní. Předtím se však musí povrch napenetrovat, aby se sjednotila nasákavost a nedocházelo by k nestejnoměrnému prosychání. Při lazurování je rovněž důležité promyslet postup. Je důležité natírat takovou plochu nejlépe odshora dolů v ploše, která je dobře zvládnutelná, řekněme v pruhu 20–40 cm. Jakékoliv změny tahů štětcem nebo významnější překrytí jednotlivých tahů bude mít za následek, že tyto chyby vyniknou. Což s největší pravděpodobností nechceme. Je to podobné, jako když natíráme lakem dřevěné palubky, kdy natíráme v celé délce dvě maximálně tři palubky a nesmíme začít natírat příčnými tahy.  

Na druhou stranu u řady kreativních technik chceme docílit toho, aby povrch nebyl při pohledu z dálky monochronní, protože pak by fasáda vypadala jako tradiční pastovitá omítka. Proto se jako finální úprava používá lazurovací nátěr, u kterého tzv. „vymýváním“ docílím toho, že na fasádě vyniknou tmavší a světlejší odstíny, čímž se dosáhne určité plastičnosti. Tento dojem je vidět především z dálky, zatímco zblízka zase vynikne rozdílná struktura omítky. A to je přesně to, co od takové fasády očekáváme.

Kartáčovanou metodu vytvoření kreativní fasády je možné provádět s FLEXI ŠTUK S VLÁKNY (Cemix 2710), ale také s klasickou pastovitou omítkou. Ve druhém případě můžeme totiž využít výhody, kdy je omítka již probarvená. Díky tomu lze vytvořit dvoubarevný design takové fasády, čímž dosáhneme zase úplně jiného vzhledu. Ke kartáčování se obvykle používají speciální hladítka-kartáče široké 12 až 16 cm. Můžeme ale použít i klasické „rejžové koště“, které umí vytvářet zase jinou zajímavou strukturu povrchu, a navíc práce bude rychlejší díky většímu záběru (40 až 50 cm). Kartáčovaná metoda patří k těm jednodušším, ale díky již zmíněné variabilitě nabízí celou řadu kreativních povrchů. Praxe a zkušenosti realizátora jsou finálně velmi důležité a přitom se nejedná o finančně náročnou metodu. Výsledný efekt rozhodně stojí za to.