Na sucho tedy bez použití malty, se přírodní kameny vrství vedle sebe a na sebe v závislosti na jejich tvaru, velikosti a hmotnosti. Mezi vhodné materiály patří žula, rula, křemenec, vápenec, pískovec nebo břidlice pocházející z blízkého okolí. Kromě nižších nákladů na dopravu mají materiály z bezprostředního okolí tu výhodu, že harmonicky zapadají do krajiny.
Vlastní váha kamenů stabilizuje zeď. Přesto je ukotvení zdiva velmi důležité, a proto je třeba použít co nejužší spáry, vazby (kameny, které zasahují dále dozadu) a běhouny, z nichž každý přesahuje nejméně dva kameny. Je třeba se vyvarovat křížových spár a tupé spáry by měly procházet pouze dvěma vrstvami. K získání krásné spáry a vzoru stěny, který se směrem nahoru zmenšuje (kameny jsou stále menší a menší), je zapotřebí trocha řemeslné zručnosti a vytrvalosti.
Kamenné zdi na sucho se obvykle staví jako opěrné zdi, a proto jsou mírně skloněné směrem do svahu. Pravidlo pro tloušťku zdi je, že musí být minimálně 1/3 výšky zdi. Pro založení takovéto zdi obvykle postačí základová spára hluboká alespoň 40 cm s vrstveným zhutněným mrazuvzdorným štěrkem. Základová spára by měla být o něco širší než základna zdi. Pro odvod dešťové a svahové vody za zdí vytvořte drenážní systém.
Zakončení a horní část zdi bývají tvořeny krycími deskami nebo výsadbou. Protože se kamenné zdi na sucho staví nakloněné, jsou do jisté míry flexibilní a nevyžadují betonový základ. Tím je však omezena nosnost kamenné zdi. Při nevhodné stavbě mohou mít zdi stavěné na sucho velmi nízkou stabilitu, proto jsou vhodné pouze v omezené míře jako zídky na sezení nebo schody.
Stavba může být také velmi zdlouhavá, protože každý kámen má jiný tvar nebo se musí nejprve do tvaru vytesat. Největší nevýhodou je jistě to, že zdi z nasucho kladených kamenů nejsou tak stabilní jako zdivo zděné na maltu a mají velmi omezenou výšku.
