Malty se obecně dělí podle pojiva na maltu vápennou (rekonstrukce historických objektů), vápenocementovou (klasická cihla), cementovou (bloky, tvárnice, větší zatížení) nebo hliněnou (nepálené cihly). Zvolené pojivo a jeho množství ve směsi má pak klíčový vliv na dosaženou pevnost v tlaku. Předem namíchané maltové směsi obsahují kromě dvou hlavních ingrediencí, tedy plniva a pojiva, další přísady a příměsi, které upravují dobu zpracovatelnosti či jejich pružnost a konzistenci, potřebnou pro různé typy zdících materiálů, požadovanou pevnost, druh prostředí i očekávaný výsledek.

Prvním vodítkem pro výběr nejvhodnějšího typu malty je druh zdiva a tloušťka zdící spáry (vše je přehledně uvedeno na webu výrobce, pomocí zaklikávací nabídky si můžete vyfiltrovat vhodné produkty). Druhým vodítkem je pak požadovaná pevnost malty. Obecně platí, že malta by měla mít nižší pevnost než zdicí prvek, aby při případném dotvarování došlo k prasknutí malty, nikoli cihel. Pro běžné nové zdivo jsou proto ideální malty s pevností 10 MPa, pro příčky někdy i více. Pro tlusté spáry, kde je největší riziko vzniku tepelných mostů, pak stojí za zvážení použití tepelněizolačních malt s příměsí perlitu nebo polystyrenu. Přesný typ malty (včetně pevnosti a složení) by měl být vždy součástí projektové dokumentace. Projektant zná statiku celé stavby, zatížení jednotlivých konstrukcí a vybere tak nejvhodnější kombinaci zdiva a malty. Pokud stavíte bez projektu, řiďte se alespoň pravidlem, že pevnost malty má být o stupeň nižší než pevnost zdicího prvku.

Zdivo i základ musí být čisté, suché, zbavené prachu a výkvětů. Důležitá je správná nasákavost – čím vyšší teplota aplikace, tím důkladněji je potřeba povrch vlhčit, aby například cihly neodebraly z namíchané směsi vodu příliš rychle. 

Při míchání pak dodržujte předepsané množství vody! Příliš řídká směs může významně snížit pevnost. Při zpracování je ideální použití například bubnové míchačky, protože míchá směs déle a rovnoměrněji, čímž se lépe aktivují chemické složky (např. pojiva a přísady), takže má výsledná malta lepší konzistenci a také namícháte větší objem naráz, takže je práce plynulejší a efektivnější. Míchadlo na vrtačce je vhodné pro malé objemy (např. opravy nebo drobné zednické práce). Vzhledem k tomu, že je nutné ho držet v ruce, používá se zpravidla jen velmi krátce, což není pro důkladné promíchání všech složek ideální. Výsledkem může být nevyrovnaná kvalita malty nebo špatný náběh její pevnosti. Směsi pro tenkovrstvé malty jsou v tomhle ohledu trochu jiné, neboť se nanášejí například maltovacími vozíky a je potřeba řádně aktivovat chemické složky. Proto se doporučují pro míchání těchto malt používat například rychloběžná míchadla, nebo protiběžné dvouvrtulová míchadla.

• Pro zakládání těžkých materiálů, jako jsou vápenopískové bloky, doporučuje Cemix použití pevnější zakládací malty (například 20 MPa, třeba i navzdory projektu), která velkou tíhu zdícího materiálu bezpečně „unese“.
• Při používání starších cihel dejte pozor na jejich důkladné očištění a zhodnocení jejich stavu. Mohou totiž obsahovat soli, které pak způsobují výkvěty a odlupování omítek.
• Při teplotách pod +5 °C klesá reaktivita cementu a malta může „špatně zatuhnout“. V takovém případě je vhodné použít maltu s vyšší pevností. Nezděte, pokud hrozí mráz do 24 hodin po aplikaci.
• U přesného zdiva (broušené cihly, pórobeton) je naprosto zásadní mít perfektně rovnou a pevnou zakládací maltu. I malé nerovnosti mohou u tenkovrstvého zdění způsobit problémy v dalších řadách.
• Zdivo by mělo po vyzdění dostatečně vyschnout a stabilizovat se, než na něj začnete nanášet omítky. Jinak hrozí vznik trhlin, výkvětů nebo odlupování omítek, a to zejména u pórobetonu (např. Ytong), který se po vyzdění může ještě „dotvarovávat“ s ohledem na možnou vlhkost při dodání.